_MG_0138

já jsem žena

Já jsem žena. Nebo aspoň jsem se tak narodila. Mám ženské tělo.Jenže do svých 39 let jsem se snažila o nemožné a to být MUŽ.

Na jednom odbloku jsem se konečně dozvěděla původ mojí často používané fráze a celoživotní deprese: “ Ať dělám, co dělám, všechno špatně.“

Moje máma chtěla syna kvůli tátovi a já se o to celý život snažila…Chtěla jsem jí vyhovět. Snažila jsem se o nemožné a cítila vekou frustraci z toho, že mi to pořád nejde a zároveň šla proti mé vlastní energii – ženské energii.

Dříve jsem žila více v mužských energiích. Byla jsem zaměřená na výkon, aktivitu, cíle…
Bylo to snazší zapadnout do kolektivu a sloužilo mi to jako ochrana. Byla jsem inspirovaná svou přehnaně aktivní mámou. Byla citově chladná, ale o to více pracovitější. Neukázala mi, co je to být ženou. Ani žádná jiná žena v mém okolí. Byla jsem jen mezi kluky.Tam to bylo bezpečné.

Od mámy jsem se naučila, že důležité jsou povinnosti, kariéra, rodina, partner… Ale kde byla ona? Neukázala mi, že chvilka relaxace, nebo posezení s kamarádkami, či jen koupení si nějaké hezké věci pro sebe pro radost, ženu dobije a ona díky tomu rozkvete. Že může přijímat cokoliv jen tak, ne jen za odměnu. Nikdy jsem ji neviděla jít jen tak něco dělat pro radost. Třeba na procházku do přírody si odpočinout. Vždy tam šla pouze se záměrem něco udělat. Třeba sbírat byliny.

Ve svých skoro 37 letech jsem si ale uvědomila, že něco není v pořádku. Dělala jsem všechno možné a snažila se, ale nakonec jsem zjistila, že vlastně nejsem šťastná! Navzdory mému 200 % nasazení a snažení se a vyhovování ostatním… A to byl zvrat v mém životě. Toto uvědomění odstartovalo mojí transformaci a vydala jsem se konečně na cestu sama za sebou…